Jsem velmi rád, že vám v rámci projektu 100 HODIN mohu představit Ivanu Dvořákovou, která dokáže pro dobrou věc rozsvítit každoročně lidi kolem sebe a dokázat, že i na malé vesnici mohou vzniknout velké věci. Věřím, že Ivana Dvořáková bude inspirací pro mnohé z vás.
Internetové stránky | odkaz |
Od začátku jsem takovou tichou čtenářkou a obdivovatelkou Projektu 100 hodin. Martinův Projekt 100 hod považuji, v dnešní době, za smysluplný a obdivuhodný zejména tím, kolika lidem z jeho blízkého okolí není lhostejný život druhých. Byla jsem mile překvapena, když mě Martin oslovil, abych se do Projektu 100 hod zapojila. Avšak říkala jsem si: „vždyť ale já nedělám nic tak výjimečného, zvláštního jako ti, o kterých jsem v projektu již četla. Já, jen svůj volný čas věnuji tvoření všeho druhu a přitom relaxuji.“ Ano, od svého mládí mě moc baví všechny ruční práce – háčkování, pletení, vyšívání, šití. V posledních letech se připojilo i kreativní tvoření z jakéhokoli materiálu.
Několik let svými výrobky podporuji charitativní trhy pro zdravotně postižené děti, kdy finanční výtěžek z trhu je využit na tolik potřebné rehabilitace či rehabilitační pomůcky. Mé nadšení z tvoření a zájmu pomáhat na charitativních trzích ve mě vyprovokovaly myšlenku a následně pokus uspořádat svůj vlastní charitativní trh pro nějaké děcko. První charitativní trh - pro Kačenku jsem zorganizovala a uspořádala v roce 2019 v Labských Chrčicích (v malé obci na Pardubicku, sčítající cca 300 obyvatel, kde bydlím a tvořím) v rámci obecní akce Svatomartinská jízda. Byla jsem neskutečně překvapena kolik šikovných a tvořivých „sousedů“ se ke mně připojilo a přispělo svými výrobky do trhu. A také jsem zjistila, že kolem mě je spousta lidí, kteří mají srdce na pravém místě a mají zájem podpořit rodiče s postiženým děckem v jejich dlouhé a finančně náročné cestě za uzdravením, avšak mnohdy pouze za zlepšením pohyblivosti. Rodičům Kačenky byl tehdy předán výtěžek v částce 50.500 Kč.
Mé nadšení a elán vzrostl ještě k větší tvořivosti a k uspořádání dalšího charitativního trhu. Proč dalšího trhu? Vždyť lze rodiny podpořit finanční částkou na transparentní účty. Protože: já osobně jsem nedůvěřivá k transparentním účtům. Nevím přesně, zda „peníze“ byly předány přesně tomu, komu jsem je chtěla darovat. Ale především proto, že určitou finanční částku vložím do svého tvoření a několikrát ji zhodnotím - nakoupím materiál, z něho vyrobím, výrobky prodám na trhu a tím udělám radost kupujícímu, popř. další osobě, která bude dárkem obdarována, a následně celý výtěžek předám rodičům. Mám velkou radost a jsem šťastná, že mohu potěšit a rozradostnit více lidí kolem sebe, že mé výrobky učiní úsměv na tváři nebo jen pohladí na duši. Avšak největší odměnou jsou pro mne zpětné vazby v podobě fotek rozzářených dětí hrajících si s mou vyrobenou háčkovanou hračkou. To je pro mne největší a neúžasnější „dík“, který nelze ničím zaplatit.
Ani v době „covidu“ jsem nezahálela a nadále podporovala charitativní trhy, kterým byl umožněn nějakým způsobem prodej. Druhý charitativní trh – pro Lucinku jsem v Labských Chrčicích uspořádala v roce 2022. Příběh Lucinky, ve mě, ale myslím si, že nejen ve mě navždy zůstane „srdcovka“. Výjimečnost tohoto příběhu spočívá v tom, že veškerou péči a starost o Lucinku převzal její 65-ti letý dědeček, který se teprve seznamoval s tím, jaké státní podpory může využít a jaké má možnosti financovat veškerou potřebnou rehabilitaci. Bylo mi velkou ctí předat dědovi finanční částku 128.000 Kč., kterou se mi podařilo vytěžit z trhu, ohromnou podporou obce a všech zúčastněných v rámci posvícenské akce a z dalších celoročních zakázek, které jsem tvořila pro své známé, kamarády či kolegyně.
I v loňském roce se konal charitativní trh v Labských Chrčicích – pro Jasmínku. Rodičům Jasmínky byla předána částka 87.000 Kč, která pokryje měsíční aktivní rehabilitaci.
Mým velkým přáním je být „chobotnicí a zapojit všechny chapadla do práce“, neboť je kolem nás tolik zdravotně postižených dětí, které bez pomoci druhých nemohou uspokojit své základní životní potřeby a plnohodnotně žít.
Martine, DĚKUJI, že jsem mohu být součástí Projektu 100 hodin, i když svůj příběh považuji za pouhou inspiraci pro jiné tvořivé a šikovné lidičky s velkým srdcem na pravém místě. Pokud můj příběh byl pro někoho inspirací a rád by se připojil, budu moc ráda.