Romanu jsem potkal, když procházela nelehkým obdobím. Mnohdy nemusíme vymýšlet velké projekty, postačí, když člověka v nouzi vyslechneme, poradíme, obejmeme a pomyslně tak posvítíme na cestu, když zabloudil v tmách. Ano, i o tom je projekt 100 HODIN.
| Internetové stránky | odkaz |
"Ráda bych začala tím, že je pro mne opravdu velkou ctí, být součástí tohoto úžasného a smysluplného projektu a já za to moc děkuji 🙏🏼.
Myslím že je to přesně to, co náš svět potřebuje, všude kolem nás je tolik zla, nenávisti, zášti, žárlivosti a závisti až je mi z toho opravdu úzko. Proto pokud tento projekt pomůže aspoň malé části populace k pochopení pravého štěstí a rozsvícení světla, jsem šťastná, že mohu být u toho .
Pracuji jako zdravotní sestra, takže pomáhat ostatním lidem jsem měla asi dáno do vínku už od malinka. Vždy mě nejvíce naplňovalo a motivovalo, když jsem viděla, že jsem mohla někomu pomoci, byť kolikrát opravdu nejvíce stačil úsměv a vlídné slovo. Nejvíc jsem se naučila na onkologickém oddělení, kde jsem pracovala. Tam člověk pochopí, že opravdu nejvíc co můžeme ostatním dát, jsou právě ty obyčejné, ale zároveň ty nejcennější věci, které máme - pozornost, úsměv, vřelé a upřímné objetí a někdy jen prostě poslouchat ….
A pokud mě něco dělá opravdu šťastnou, pak je to pohled na šťastné a veselé lidi kolem sebe a pocit, že tu jsem pro někoho, kdo mě potřebuje.
Stejně tak miluji zvířata a podporuji Trutnovský útulek, kam každoročně věnuji balík, dobrot a hraček a kupuji jejich produkty, ze kterých jdou opět penízky na potřeby útulku. Letos jsem si k mým dvěma zachráněným fenkám adoptovala ještě jednoho mrňouse a poskytla mu tak láskyplný domov, místo mříží v útulku.
Dále se snažím v rámci mých možností podporovat různé projekty, které se podílejí na pomoci potřebným, včetně benefičních koncertů a nadací.
Též moc ráda spolupracuji s handicapovanými lidmi, mezi nimiž mám pár úžasných přátel, a jsou pro mě obrovskou motivací.
Když jsem se poznala s Martínkem, procházela jsem zrovna opravdu hodně náročným obdobím a byla jsem kousíček od toho, že to neustojím, že to prostě nezvládnu. Ale najednou se na mé cestě, která byla ponořená do tmy, objevil Martínek, který mi posvítil na cestu a dodal odvahu. Pomohl mi najít samu sebe a vše se začalo obracet k lepšímu a najednou začal být svět kolem mě, zase krásný a barevný.
A protože jsem sama pocítila, jak moc mi pomohlo, že mi někdo posvítil na cestu, vyslechl mé bolesti a trápení, nasměroval mě k nalezení vnitřního klidu, vděčnosti i za ty špatné věci a pokoře k životu, přebírám tak s radostí tuto pomyslnou štafetu a budu dále předávat světlo a lásku tam, kde je potřeba .