Veronika Havránková

Nejdřív jsem přemýšlela, co by vlastně můj příběh měl říct. Především asi to, že když už se člověk nachází v jakékoliv životní situaci, je dobré alespoň trochu přemýšlet pozitivně a věřit, že přijde čas, kdy bude dobře a hlavne se nebát si říct svým blízkým či přátelům o pomoc. Samozřejmě i já dlouhá léta myslela negativně, vše snažila vyřešit sama  ale pak přišel zlom , já si vše srovnala v hlavě a vše pak začalo jít k lepšímu.

Už od dětství jsem nebyla v kolektivu oblíbená, často jsem byla šikanována už z toho důvodu, že jsem se léčila se špatnou funkcí štítné žlázy, která měla za následek kila navíc a malý vzrůst. Takže jsem vždy byla "Ta malá tlustá." "Outsider, který nikdy nic nedokáže." Celé dětství .Toto mělo za následek moje sebevědomí na bodu mrazu. Léta ubíhala a já si našla přítele. Ze vztahu  vzešla moje starší dcera. Ale bohužel... Místo toho abych se radovala že mám chlapa, dítě = rodinu, tak jsem v porodnici brečela s miminkem v náručí - tatínka nemáme , vykašlal se na nás. Velkou oporou mi byla samozřejmě rodina. Hlavně moje babička, která byla můj anděl na zemi.

Jak čas plynul, poznala jsem jednoho chlapíka, který měl velké charizma a svým chováním a postoji, že rodina a vztah jsou nad všechno , mě úplně očaroval a já se bezhlavě zamilovala. Od mala jsem ráda zpívala (prý i pěkně 😄) a tento vztah mi dal i možnost zpívat. Jak já byla šťastná...Ale s postupem času se začalo dít něco zvláštního. Každou chvíli střídal práci, všechno jsem táhla já , začali se objevovat dluhy.Najednou jsem neměla kamarády a vztahy s rodinou byli taky vyhrocené. Ovšem můj přítel mě přesvědčil o tom, že to není moje ani jeho chyba ale chyba těch okolo. Nepřejí nám a lidi se chovají jako svině. Když jsem někam jela nebo šla sama bez něj, musela jsem mu posílat polohu kde jsem. Přece si důvěřujeme,tak proč si to neposlat. Najednou jsem začala být kontrolována na každém kroku. Najednou jsem se začala omlouvat za něco, co jsem neudělala. Najednou jsem byla hrozně špatný člověk .A ještě pořád mi to nedocházelo...Zažila jsem to, čemu se říká "Nemám kde bydlet,nemám co dát svému dítěti jíst." Během té doby prisel dvakrát pokus odejít. Jak to dopadlo? Vždy jsem se vrátila protože mě dokázal přesvědčit o tom, že on je to nejlepší, co mě kdy mohlo potkat, on je ten, který to semnou myslí dobře , bez něj nejsem nic, nikdy mě nikdo nebude milovat jako on  apod. Událo se toho mnoho. A mě trvalo dlouhých 7let ,než jsem si uvědomila, že nejsem špatný člověk. Ale že jenom žiju s člověkem, který je manipulátor, psychicky mě týrá a citově vydírá. Zlom nastal, když se u mě z toho všeho  objevila panická ataka a já intenzivně začala přemýšlet nad svým dosavadním životem a něco s tím začít dělat. Ze dne na den přišla nabídka práce vaření v jedné Kutnohorské restauraci.Nevahala jsem a nabídku přijala. Nechtěla jsem svou rodinu zatěžovat svými problémy. Ale požádala jsem o pomoc svou babičku, u které jsem s dcerou prozatím bydlela než si najdu své bydlení. Samozřejmě jako matka samozivitelka jsem si nemohla vyskakovat, takže jsem byla ráda i za to, když mi město poskytlo k pronájmu maličké 1kk na ubytovně v Trebišovské. Začalo se mi vést dobře ovšem co se dal vleklo, byla panická ataka a to, že mě ještě nějakou dobu drtil všemožnými způsoby již bývalý přítel. Měla jsem ale to štěstí, že jsem měla v práci bezva kolektiv a supr sefovou, a všichni mě neskutečně drželi a podporovali. Po čase mi dal ten bývalý pokoj a já si užívala klid , pohodu a najednou jsem se mohla volně nadechnout.
Určitě si někdo bude klepat na čelo proč jsem s ním byla tolik let. Také od rodiny ze všech stran přišla sem tam výčitka proč jsem neodešla dřív. Víte, ono je lehké si říct "No já bych s ním nebyla atd ." "Seš hloupá že jsi neodešla dřív." atd. Ale ono žít s manipulátorem a s člověkem který druhého psychicky týrá a citově vydírá není žádný med a neni vždy jednoduché se z takového vztahu vymanit. Mě se to povedlo. Sice to trvalo ale povedlo. Časem jsem se zbavila i bez jakékoliv medikace panickych atak. Začala jsem myslet pozitivně a najednou byl svět hezčí. A ještě hezčí bylo, když mi po čase vstoupil do života můj manžel. Dnes to všechno beru tak, že vše , co se děje má svůj důvod. Beru to tak, že kdyby se nestalo všechno co se stalo, tak bych nebyla tam, kde jsem dnes. Mám skvělého manžela, máme spolu 4letou dceru a mojí starší dceru bere jako vlastní,mám kolem sebe úžasnou rodinu a přátelé .Začala jsem se i plně věnovat svému koníčku - zpěvu. Před dvěma lety jsem si začala doma nahrávat covery a během dvou let vzniklo několik autorských písní . Na začátku léta 2023 jsem měla první veřejné vystoupení a z jednoho jich bylo přes dvacet a tímto rozdávám lidem radost a potěšení i pohlazení po duši. Od února 2023 se jedna z mých autorských písní drží v hitparádě rádia Pelhřimov. Pro spoustu lidí nepodstatné věci ale pro mě ,jako pro člověka , který byl defakto pořád schazovan , že sama nic nedokážu apod , je to velký úspěch.  Proto lidičky, věřte sami v sebe, mysl
Veronika
PS: lidičky, věřte sami v sebe, myslete pozitivně. Když budete mít nějaký sen, jako já , běžte si za tím  a nenechte se odradit. Když se Vám povede špatně, vždy věřte, že bude lépe a dobře .
Když mohu, prispeju zvířátkům, dětem apod. Časem se chci vrátit k práci se seniory, kterou jsem měla neskutečně ráda.
Nemám toho mnoho, co bych mohla nabídnout. Snad alespoň nějakou tu hodinu někomu, kdo se cítí špatně a potřeboval by povzbudit nebo osamělá babička či dědeček , kteří si nemají s kým popovídat ♥️